O FILMU

„Líbila se mi myšlenka, že se celý příběh odehrává během 24 hodin,“ říká režisér Spike Lee. Po jeho filmu Jednej správně, který se také odehrává v časovém rozmezí jednoho dne, chtěl Lee tuto myšlenku více rozvinout.

Námět filmu se zrodil v novele spisovatele Davida Benioffa. Ještě před jejím vydáním v roce 2001 se kniha stala předmětem zájmu firmy Industry Entertainment a Tobeyho Maguire, kteří na příběh získali předkupní právo. Producentce Julii Chasman a vedoucímu výroby Nicku Wechslerovi se předloha velmi zalíbila a proto dali autorovi možnost, aby na jejím základě napsal svůj první scénář. „Uvědomil jsem si, že ten příběh nezná nikdo lépe než já sám,“ říká Benioff.

Skutečnost, že je ústřední postavou děje usvědčený drogový dealer Monty Brogan, režiséra Spikeho Lee nijak nevyvedla z míry. „Nevybírám si filmy podle toho, jak jsou mi postavy sympatické,“ říká Lee. „Monty Brogan prodává drogy – a proto lidem sympatický nebude. Právě takové postavy jsou ale často základem těch nejlepších filmů. Nevybírám si projekty na základě postav, ale na základě příběhu.“

„Potenciál filmu nelze hodnotit podle toho, že se některá postava rozhoduje jinak, než by se člověk rozhodoval ve svém vlastním životě. S takovým přístupem bych asi nemohl hrát žádnou roli,“ říká představitel Montyho Edward Norton. „Monty prodává drogy, ale to samo o sobě neznamená, že je vyloženě špatným člověkem. Jeho rodina, přátelé i on sám mají smíšené pocity, co se týče jejich vzájemných vztahů a Montyho jednání. Scénář na mě působil jako příběh ze skutečného života, což se stává velmi zřídka.“

Režiséra Leeho přitahovala myšlenka natočit film, který klade důraz na postavy a vztahy mezi nimi. Stejně jako o Montym je film i o lidech, kteří jej obklopují. „Je pro ně těžké vypořádat se s faktem, že jejich kamarádovi zbývá už jen jeden den na svobodě,“ vysvětluje Spike Lee. „Co mu mají říci? Jak se k němu mají chovat? Mají o tom mluvit? Nebo se s ním prostě mají opít a poslední den si pořádně užít?“

„Tento příběh se zabývá tématy, která lidé znají z vlastního života,“ říká Norton. „Všichni máme staré přátele, k nimž nás kdysi vázalo silné citové pouto, ale postupem doby se vytratilo. Někdy si člověk sedne s přítelem, kterého znal po dlouhá léta, a řekne si ‚Kdybych tě nepotkal tehdy, ale až dnes, asi bychom se přáteli nikdy nestali.‘ Scénář zkoumá různé způsoby, jakými se může přátelství vyvinout.“

Barry Pepper, který hraje Montyho dlouholetého přítele Slaughteryho, podotýká, že jakkoliv jsou vztahy mezi lidmi ve filmu bouřlivé, vycházejí z lásky a nikoliv z nenávisti. „Tohle jsou základní emoce, které mezi přáteli panují,“ říká. „V každém přátelství jsou určité prvky žárlivosti a touhy po něčem z toho, co má ten druhý – a právě těchto pocitů je ve vztahu mezi Montym a Slaughterym docela hodně. Ano, ve filmu je spousta nevraživosti, ale myslím si, že slovo nenávist je pro vyjádření vztahů mezi postavami přece jen trochu silné. Nakonec si totiž všichni uvědomí, že je k sobě stále váží silná citová pouta a jedinou příčinou zášti je nesouhlas s některými životními volbami ostatních. Přejí si, aby to bylo znovu takové, jako když byli dětmi.“

Natáčení filmu probíhalo v pěti obvodech New Yorku a zachycuje město, které je stejně jako Monty v nelehké situaci. „New York byl vždycky důležitou součástí mých filmů,“ říká Spike Lee. „A v 25. hodině  je ještě důležitější než kdykoliv předtím. Když se mě někdo zeptá, o čem ten film je, odpovím, že pojednává o drogovém dealerovi, který tráví poslední den svobody v New Yorku po 11. září.“

„Přestože vznikla novela i scénář ještě před teroristickým útokem na New York, věděli jsme, že tuto událost nemůžeme jen tak přejít,“ pokračuje Lee. „Cítili jsme, že kdybychom natočili film z New Yorku a lidé se v něm chovali jako by se nic nestalo, bylo by to od nás nezodpovědné. Zanesli jsme nově vzniklé skutečnosti do scénáře, což ovlivnilo způsob snímání některých scén a několik dialogů.“

„Bylo tam jedno velké okno, ze kterého byl dobrý výhled na místo, kde dříve stály budovy World Trade Centra. Viděl jsem celé staveniště se všemi buldozery a dělníky,“ vzpomíná Barry Pepper. „Byl to děsivý pohled a tento silný moment je ve filmu proto, aby jej publikum vstřebalo. Připomíná aktuální téma, se kterým se v současné době potýká celý svět.“